NÁZOR OSOBY S PAS NA SOUŽITÍ SE

PSEM:

 „Mám Aspergerův syndrom – to je asi jako vysoko funkční autismus - tedy s vysokým IQ.

Diagnostikovali mě až téměř v dopělosti. Můj život před určením diagnózy byl osamělý. Nelíbilo se mi být mezi lidmi, protože mi nic nedávalo smysl. Způsobu, jakým lidé na mě reagovali jsem nerozumněl. Měl jsem sebevražedné myšlenky už střední škole. Nedokázal jsem navázat ani terapeutický vztah k odborníkovi, kterého mi maninka našla. Tenkrát tedy navrhl, abych si pořídil jako společníka psa. Během týdne jsem měl kolii a můj život se zlepšil. Nechápal jsem proč, ale byla to pravda. Nyní mám již druhou kolie, Misty, ta první již zemřela. Díky Misty jsem se dokonce seznámil i se svou ženou. Na vycházce nekompromisně šla za zlatým retrívrem, kterého vedla má nynější žena. Moje kolie mě neustále táhla a tak nám spletla vodítka k sobě, takže jsme se spolu takto poznali. Moje žena ví, že jsem dobrý člověk a se svým psem jsem v pohodě. Mám samozřejmě i potíže, ale to plyne z mé diagnózy.Našli jsme vhodné terapie, užívám léky a momentálně vychováváme nové štěně.

Nyní pracujeme s mým terapeutem na tom, abychom pochopili co to ve mně Ti psi probouzejí, že mi tak pomáhají. Doufám že mi nadále pomohou ve vztahu v manželství, ale i ve vztazích s lidmi okolo. Osobně si myslím že je pro mě zásadní to vnímání „vnitřního dítěte“ ve psu – to ve mně probouzí to dobré. Jsem se psem uvolněný. Někdy se velmi ponořím do činnosti až stratím pojem o čase. Pokud mě vyruší nějaký člověk – tak mě to velmi rozhodí - zlobí, ale uvědomuji si, že pes mě může vyrušit kdykoli a zlost nepociťuji. Přijde, položí mi hlavu na klín a šťouchne mě čumákem já jsem schopen v klidu přerušit koncentraci a být v klidu.

Všem kdo trpí poruchami autistického spektra bych zvířecího kamaráda velmi doporučil.

-Douglas-“

Překlad z AJ:      

zdroj: u Elva Help

 ___________________________________________________________________

NÁZOR MATKY DÍTĚTE S PAS:

Zdroj: kniha "Mé dítě má autismus: příběh pokračuje"

 autorka: Perchta Kazi Pátá

________________________________________________

 

 NÁZOR RODIČE DVOU DĚTÍ S PAS

(klient ELVA HELP)

klik:  

VLIV ASISTENČNÍHO PSA PRO AUTISTU

 „...ZUBY! Doufám, že něco tak šíleného nebudeme 

muset hodně dlouho podstupovat. …...
...Kubula byl nakonec pod narkózou hodinu a čtvrt a

proti původnímu plánu mu vytrhli zubů 8, z toho

6 stoliček. Asi nemusím moc vyprávět, jak chuděra

trpěl. Bolestmi trpěl ještě minimálně týden.

Také jsme všechny ty hrůzy, které se začly dít,

přisuzovali bolestem. Když měl ale čtrnáct dní po

zákroku, bolesti už nepřicházely v úvahu.

Pak už mi bylo jasno, která bije. Kubu nám vzala

narkóza. A hezky od podlahy, aby nezůstal kámen na

kameni. Kuba jen celé dny běhal bezcílně po bytě,

hračky šly všechny stranou, přestal skládat obrázky,

lego...... prostě nic. Když nekřičel nebo nebrečel,

tak ječel. …..
A tyhle záchvaty přicházely ve dne, doma, venku,

v krámě i v noci. To byl další problém.

Opět jsme přestali spát a co nejhůř, opět přestal jíst.

A to je ten největší průšvih. …
… Dnes už je to vše lepší. Nebo aspoň si vybírám ty

světlejší chvilky. Hodně nám pomohl opět pes.

Náš Dagouš...... to zvíře je vážně naprosto úžasné.

Jak jsou ti dva spolu propojeni, asi nikdy nepochopím.

Stejně, jako nikdo nepochopím,

jak vůbec myslí moje děti.

A víte co? Už to neřeším, hlavně, že to funguje.

Je pravda, že i Dagouš poznal, že se něco děje.

Dřív chodil za Kubou,

stále ho někam tahal, nutil ho ke kontaktu,

k nějaké aktivitě...... prostě pes komunikátor.

Po narkóze se to ale zvrtlo a Dag se Kubovi

vyhýbal. Bylo jasné, že se něco děje.

A zřejmě to měl být náznak i pro nás, že si

máme dát pohov a nechat Kubu na pokoji.

Radost byla obrovská, když jsem před pár dny

nachytala Daga, jak opět tahá Kubu za tričko.

A v téhle šílené situaci jsme měli ještě další velké

pomocníky. Paní Tvrdou z Elva help a jejího kolegu.

S jejich pomocí postupně a pomalu Daga cvičíme,

učíme. Cvičíme a učíme i sami sebe.

A za ně jsem taky moc ráda, protože jak

já říkám - na autismus nikdy není rad dost.

A tentokrát nám pomohli neskutečně.

Venku vodím Daga a Dag vodí Kubu.

Zní to šíleně? Je to báječné.

Náš Kuba jde sám, nikým neomezován,

zároveň v blízkém kontaktu s jeho kamarádem

a my máme jistotu, že nikam neuteče.

Asi bych to nečekala tak brzy a s takovým výsledkem,

ale funguje to.

A za to jsem vážně ráda. A vlastně i Dagova a

Kubova opětovná komunikace začala zřejmě

tímto voděním. A vůbec nám tohle vodění

zřejmě "rozjelo" zlepšení. Jako by Kuba získal

starého kamaráda a začal tím zkoušet opět i ty

ostatní staré věci. I když to není vše jen růžové,

mám z nich, z kluků obou ušatých, obrovskou

radost.

Snad nás teď chvilku zase čeká jen to lepší.“

(Zdroj: úryvek z Blogu – viz. proklik výše)

 

________________________________________